Noční vlak do Lisabonu je Pochoutka ...

To se vezme poslední kapitola Pochoutky od Barberyové a udělá se z ní román. Jednoduché. A přesně tohle totiž čtenář moc chtěl. Bez ní je spíš takovou hloupůstkou, jak rafinované. Takže po kouskách hltám ten Merciérův román a doufám /fakt hodně / , že to tentokrát nebude naopak - že závěr celou krásnou věc jenom korunuje . Jak dobře vidíme, záleží na více věcech ...

Jistě, pane premiére - citát ...

Když jsem ho už jednou podrazil, jak mu můžu dál věřit ?!

Podzim ...

V sobotu už na Kvildě mrzlo kolem deseti, ale odpoledne bylo na vrcholu Boubína docela fajn . Vyběhl jsem tam za obvyklých 50 minut z Kubovky. Na Kubrnech se pásli tři pořádní jeleni, ani se neprali, když máme ten říjen.
V neděli motorka, co jiného. Barevné listí ještě nezaprasilo silnice - to pak nemůžu svůj stroj pořádně klopit v zatáčkách. Takže jsem sjel na Spůlku, zadem do Březí a Cikánským údolím k domovu. Nějaké ty imprese ... jak chutnají poslední švestky od řeky, přejetá černá kočka u hřbitova / né mnou /, v nonstopu slaví kulatiny, já neslavím nic. Podzim.