Květen na Spůlce ...

Neuvěřitelně to tam všechno voní. Na kraji u Čábuz rostou na skalách staleté sosny a jalovce. Když se do nich opře sluníčko, vzduch je nasycený odérem té jejich pryskyřice a silic. Popojedu pár metrů / jo, mám novou Suzuki, roztomilého čopříka/ a najednou všude čuchám střemchy a šeříky . Jako v nějakém orientálním harému. Střemcha tam roste kolem náhonů skoro na každém kroku a šeříky se šíří z některých zanedbaných hospodářství. Všechno je to tak úžasné, že se to musí vidět a cítit. A do toho v posledních dnech rozkvetlý bez, ten má taky svoje živočišné grády . Jen tak na dvojčičku se sunu k hamru a v tuhle chvíli nic jiného nepotřebuju.