Hamlet, Poloniovy rady Laertovi ...

Pojd´ mé požehnání !
A těhle několik mých rad si zapiš :
Nevyzváněj, co si myslíš!
Když jednáš, pak dvakrát měř a jednou řež!
Bud´příjemný, leč jen si nezavdávej!
Přátel si važ, a kdož se osvědčili,
Ty hákem z ocele si připni k srdci!
Leč s každým holobrádkem zeleným se nebratříčkuj!
Vyhýbej se rvačkám, leč musí- li to být, ved´si tak,
že podruhé si s tebou dají pozor!
Přej sluchu všem leč hlasu málokomu!
Dbej, co kdo soudí, ale nesud´sám!
Pěkně se šat´, vždyt´na to máš, leč nikdy se nešat´výstředně!
A byt´i draze, vždycky nenápadně!...
Nic nepůjčuj a nikde nic nedluž!
Kdo půjčí, přítele i půjčku ztrácí,
A dluhem vytloukáš jen klínem klín.
A především: Sám sobě zůstaň věren,
A z toho poplyneš jak z noci den,
Že budeš nezáludný také k jiným.
Bud´zdráv!
Mé požehnání spomoziž ti k tomu!

Wordsworth - Žluté narcisy ...

Já putoval, jak chodí si
nad krajem mráček zatoulaný,
když náhle spatřím narcisy
jak skvoucí přelud : na vše strany
okolo jezera se skvěly
a zlehka k tanci ukláněly.

Jako se táhnou nad lesy
míhavé hvězdy dráhy Mléčné,
tak obtáčelo procesí
zátoku v řadě nekonečné:
na deset tisíc jich tam stálo
a v tanečku se natřásalo.

Jezerním vlnám bledl třpyt
před rejem zlatých tanečníků.
Jak bych se mohl netěšit
z tak rozjařených společníků!
Dívám se - ale nemám zdání,
jaké v nich najdu požehnání:

Vždyt´nejednou, když uléhám
v náladě teskně zádumčivé,
najednou před sebou je mám,
chvějivě třpytné, jako živé -
a srdce, rázem plné krásy,
s narcisy o tanec se hlásí.