středa 28. listopadu 2012
Zima ...
Zítra to začne, napadne spousta sněhu. Staré a nechtěné motorky odejdou do svého motoráje . A já ... mám taky něco s karburátorem. V kolech mi vrže. Tachometr přetáčím pomocí jogy, to je fakt, ale to nejde pořád. Kapotáž darmo mluvit / na ty rifle Diesel si snad nenašetřim /. Ovšem na jízdní samokolo nikdy nikdy nikdy nevlezu !!!
pondělí 12. listopadu 2012
Za Kachnu a Národ ...na svém stroji...
Potřeboval jsem uspokojit své kachnofilní pudy. Jen jsem si ještě kapánek zajezdil v lese kolem Churáňova a pak se těšil na zásadní kombinaci kachnazelíknedlíci ...a nic. A proč ? Poněvadž bylo kolem svatého Martina a všude samá husa a husa a husa. Husofilně orientovaní jedinci se dočkali, ale mně to nechutná. Takže asi tak. Inverze, terénní jízdy kolem rezervací, osamělost listopadového ridera a svíčková v žaludku na Filipově Huti. Klasik by se zeptal - carpe diem, nebo memento mori ? ... Ach, ty huso.
pondělí 5. listopadu 2012
William Butler Yeats - Padající listí
Jde jeseň k dlouhým listům, srostlým s námi,
i k myškám skrytým v snopech ječmene.
Žloutne nám štíhlý jasan nad hlavami,
i listí jahod, celé zmáčené.
A konec lásky nad námi se klene,
s uvadlou duší ztrmáceně jdem.
Dřív nežli láska na nás zapomene,
pojd', rozlučme se slzou, polibkem.
i k myškám skrytým v snopech ječmene.
Žloutne nám štíhlý jasan nad hlavami,
i listí jahod, celé zmáčené.
A konec lásky nad námi se klene,
s uvadlou duší ztrmáceně jdem.
Dřív nežli láska na nás zapomene,
pojd', rozlučme se slzou, polibkem.
čtvrtek 1. listopadu 2012
Rainer Maria Rilke - Podzimní den
Pane, je čas, jas léta spálil sad.
Ty na sluneční hodiny ted' vrhni
svůj stín a vtrhni s větry do zahrad.
Posledním plodům dozrát zašeptej,
dva jižnější dny dej jim ještě, přinut',
přiměj je, aby dozlátly, a vínu
poslední sladkost ve vinicích přej.
Kdo dům ted' nemá, už nebude jej mít.
Kdo sám je, bude sám, dlouho a k nepřečkání,
a bude bdít a číst, psát dlouhá dlouhá psaní
a nikdy nikde nenajde už klid,
jak listí v alejích, až do skonání.
Ty na sluneční hodiny ted' vrhni
svůj stín a vtrhni s větry do zahrad.
Posledním plodům dozrát zašeptej,
dva jižnější dny dej jim ještě, přinut',
přiměj je, aby dozlátly, a vínu
poslední sladkost ve vinicích přej.
Kdo dům ted' nemá, už nebude jej mít.
Kdo sám je, bude sám, dlouho a k nepřečkání,
a bude bdít a číst, psát dlouhá dlouhá psaní
a nikdy nikde nenajde už klid,
jak listí v alejích, až do skonání.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)