Dufy 2013 ...

Španělské přísloví 2 ...

Nejhorší prase dostane nejlepší žaludy. ... jak já tohle přísloví nesnášim. Snažím se s tím něco dělat, ale furt nic.

Tajůplný ostrov na Spůlce ...

Plný tajů a hranostajů. K neuvěření. Srdeční záležitost. Něco tam je. Něco tam musí být. You never  know your luck. Jenomže já ! to potřebuju vědět ... 

G. K. Chesterton - Orthodoxie

...Protože děti překypují životností, protože jejich duch je bujný a svobodný, chtějí mít věci opakovány a beze změny. Říkají pořád : ,,Udělej to ještě ", a dospělá osoba to dělá ještě a ještě, až je z toho polomrtvá. Nebot´ dospělí lidé nejsou dost silní, aby se radovali z jednotvárnosti. Bůh však je snad dosti silný, aby se radoval z jednotvárnosti. Je možné, že Bůh říká každého rána ,,Udělej to ještě" slunci a každého večera ,,Udělej to ještě" měsíci. Nemusí to být automatická nutnost, co činí všechny sedmikrásky stejnými - může být, že Bůh tvoří každou sedmikrásku zvlášt´, ale nikdy ho neomrzí je dělat.                                             

Zima ...

 Zítra to začne, napadne spousta sněhu. Staré a nechtěné motorky odejdou do svého motoráje . A já ... mám taky něco s karburátorem.  V kolech mi vrže. Tachometr přetáčím pomocí jogy, to je fakt, ale to nejde pořád. Kapotáž darmo mluvit / na ty rifle Diesel si snad nenašetřim /. Ovšem na jízdní samokolo nikdy nikdy nikdy nevlezu !!!

Za Kachnu a Národ ...na svém stroji...

Potřeboval jsem uspokojit své kachnofilní pudy. Jen jsem si ještě kapánek zajezdil v lese kolem Churáňova a pak se těšil na zásadní kombinaci kachnazelíknedlíci ...a nic. A proč ? Poněvadž bylo kolem svatého Martina a všude samá husa a husa a husa. Husofilně orientovaní jedinci se dočkali, ale mně to nechutná. Takže asi tak. Inverze, terénní jízdy kolem rezervací, osamělost listopadového ridera a svíčková v žaludku na Filipově Huti.  Klasik by se zeptal - carpe diem, nebo memento mori ? ...  Ach, ty huso.

William Butler Yeats - Padající listí

Jde jeseň k dlouhým listům, srostlým s námi,
i k myškám skrytým v snopech ječmene.
Žloutne nám štíhlý jasan nad hlavami,
i listí jahod, celé zmáčené.

A konec lásky nad námi se klene,
s uvadlou duší ztrmáceně jdem.
Dřív nežli láska na nás zapomene,
pojd', rozlučme se slzou, polibkem.

Rainer Maria Rilke - Podzimní den

Pane, je čas, jas léta spálil sad.
Ty na sluneční hodiny ted' vrhni
svůj stín a vtrhni s větry do zahrad.

Posledním plodům dozrát zašeptej,
dva jižnější dny dej jim ještě, přinut',
přiměj je, aby dozlátly, a vínu
poslední sladkost ve vinicích přej.

Kdo dům ted' nemá, už nebude jej mít.
Kdo sám je, bude sám, dlouho a k nepřečkání,
a bude bdít a číst, psát dlouhá dlouhá psaní
a nikdy nikde nenajde už klid,
jak listí v alejích, až do skonání.

Rilke, Suzuki, Yeats ...jak se to rýmuje ?

Mastil jsem si to minulý čtvrtek Šumavou na své japonské klisničce. Bylo daleko vidět, na silnici ještě žádný štěrk, jen v zatáčkách   první spadané listí. Prostě krásný den. Taky jsem si ho trochu zpestřil dranděním po lese zákazem vjezdu, to mě vždycky potěší. Mně stačí málo. Vyjel jsem až nahoru na markovské planiny a nejspíš při vzpomínce na tamější německé zničené vesnice, hřbitovy a zapomenuté polní cesty se mi někde v hlavě začaly vynořovat dvě poměrně známé a krásné básničky. Musím totiž prozradit jednu důležitou věc - meteorologové hlásili, že už zítra to s počasím bude úúúplně jinak, tak proto ten Rilke a Yeats. A abych byl ještě přesnější- a/ kvete mi v práci smrdutka, mazec b/ vypadá to, že si brzy pořídím silnější motorku, dělo, café racer. Takže proto ten Rainer Maria /Posledním plodům dozrát zašeptej,/ nebo William Butler (to je taky kurva jméno) -/ Jde jeseň k dlouhým listům, srostlým s námi/ . Když  to vyjde s tím přestavěným kafáčem, budu tak samolibý, až se i sám budu v té samolibosti nepatrně brzdit. Jes !

Málem jelen kolem ...

Ten nadpis se mi neuvěřitelně povedl,  uznávám. Zkuste ho  říct párkrát rychle za sebou. A přitom je to ze života. Prostě jsem si  hrnul z Bučiny na Knížecí pláně a jentaktak (málem) přejel kolem (Suzukiii) statného jelena ( s těma parohama, a není to chlap) .  Už musím s porušováním předpisů na čas přestat. Policie, národní park, moje morální zásady ... vůbec nic mi není svaté. A ještě bych hrozně rád při derby pražských Es ma- ni - pu- lo- val se za-ká- za-nou py-ro-tech-ni-kou. S důrazem na zakázanou, primitiv. Rodiny s dětmi by se z toho po ... haha. Takže asi tak.

Přilba / Lackerberg 1218

Takže nechci se chlubit, ale silnice na tomhle vrcholu a v téhle nadmořské výšce je u nás nejvyšší místo, kudy lze na motorce projet. Čímž ovšem netvrdím, že tam není zákaz vjezdu. Aby si někdo nestěžoval, že jsem ho neinformoval. Je dost rozmlácená, ale dá se. Mám radost, dost dlouho jsem se na to připravoval. Povolení z Bruselu, kyslíkový dýchací přístroj , kondička, psychika ... znáte to.

Petrovice - Na mýtě ...

Měl jsem určitou tendenci ... asi tak hodinu ... že bych jako dělal blog recenzí na jídlo a tím se proslavil. Poněvadž jsem si v Petrovicích dal jako obv. řízek z krkovičky s br. salátem dom.  a jako obv. mi neskut. chutnal. Jenomže mně chutná skoro všechno a blog by zkrach. Ale ten řízek fakt doporučuju. Je to na rozcestí pod vsí, spousta motorkářů a bohužel cyklistů, kteří si to pivko daj. Nejspíš po silnicích nedrandí. Potom jsem zajel do kempu v Anníně, já mám hrozně rád kempy na konci sezony . Stanují tam zajímaví lidé. Moc nemluví, připadají mi sympatičtí. Tak v tom kempu jsem se před lety jako student neskut. zlil nějakou chalupářskou vodkou, či co to bylo . Co se týká alkoholu, jsem moudřejší. V jiných věcech ... nevim. Někdy mám pocit, že bych to měl vědět.

Pozdní léto ...

Kdyby bylo celý rok pozdní léto ... někdy mě tahle svatokrádežná myšlenka napadá. Ráno chvilku zima, možná trochu šumavské mlhy a potom hned vysoká modrá obloha, slunce, které jen příjemně hřeje. V dálce Alpy, kolem cest švestky a ringle, dým bramborové nati a těžká pohoda . Já na své Suzuki jen tak kynu okolí, mhouřím oči   a koukám holkám na zadek. Jo, to by bylo. Holky letos nosí takové úplně krátké kostkované šortky . Alpy v dálce jsem už viděl mockrát, ale ty kraťasy se fakt povedly . Takže asi tak ...

Květen na Spůlce ...

Neuvěřitelně to tam všechno voní. Na kraji u Čábuz rostou na skalách staleté sosny a jalovce. Když se do nich opře sluníčko, vzduch je nasycený odérem té jejich pryskyřice a silic. Popojedu pár metrů / jo, mám novou Suzuki, roztomilého čopříka/ a najednou všude čuchám střemchy a šeříky . Jako v nějakém orientálním harému. Střemcha tam roste kolem náhonů skoro na každém kroku a šeříky se šíří z některých zanedbaných hospodářství. Všechno je to tak úžasné, že se to musí vidět a cítit. A do toho v posledních dnech rozkvetlý bez, ten má taky svoje živočišné grády . Jen tak na dvojčičku se sunu k hamru a v tuhle chvíli nic jiného nepotřebuju.

Hamlet, Poloniovy rady Laertovi ...

Pojd´ mé požehnání !
A těhle několik mých rad si zapiš :
Nevyzváněj, co si myslíš!
Když jednáš, pak dvakrát měř a jednou řež!
Bud´příjemný, leč jen si nezavdávej!
Přátel si važ, a kdož se osvědčili,
Ty hákem z ocele si připni k srdci!
Leč s každým holobrádkem zeleným se nebratříčkuj!
Vyhýbej se rvačkám, leč musí- li to být, ved´si tak,
že podruhé si s tebou dají pozor!
Přej sluchu všem leč hlasu málokomu!
Dbej, co kdo soudí, ale nesud´sám!
Pěkně se šat´, vždyt´na to máš, leč nikdy se nešat´výstředně!
A byt´i draze, vždycky nenápadně!...
Nic nepůjčuj a nikde nic nedluž!
Kdo půjčí, přítele i půjčku ztrácí,
A dluhem vytloukáš jen klínem klín.
A především: Sám sobě zůstaň věren,
A z toho poplyneš jak z noci den,
Že budeš nezáludný také k jiným.
Bud´zdráv!
Mé požehnání spomoziž ti k tomu!

Wordsworth - Žluté narcisy ...

Já putoval, jak chodí si
nad krajem mráček zatoulaný,
když náhle spatřím narcisy
jak skvoucí přelud : na vše strany
okolo jezera se skvěly
a zlehka k tanci ukláněly.

Jako se táhnou nad lesy
míhavé hvězdy dráhy Mléčné,
tak obtáčelo procesí
zátoku v řadě nekonečné:
na deset tisíc jich tam stálo
a v tanečku se natřásalo.

Jezerním vlnám bledl třpyt
před rejem zlatých tanečníků.
Jak bych se mohl netěšit
z tak rozjařených společníků!
Dívám se - ale nemám zdání,
jaké v nich najdu požehnání:

Vždyt´nejednou, když uléhám
v náladě teskně zádumčivé,
najednou před sebou je mám,
chvějivě třpytné, jako živé -
a srdce, rázem plné krásy,
s narcisy o tanec se hlásí.

Španělské přísloví ...

Vezmi si, co chceš, a zaplať za to.