Život máme takový, jak si povídáme sami se sebou ve vlastní hlavě ... tak nějak, parafrázuji myšlenku někoho chytřejšího . A dost s ní souhlasím. Chtěl bych si v hlavě povídat jako malíř Dufy - soudím podle jeho obrazů. Ani jsem se někde - radši? - nepodíval, jestli měl také tak krásný, jiskřivý, úžasný život. Jestli si tvorbou nekompenzoval nějaké frustrace . Tak jen koukám a nechávám se pohltit jeho obrazy z francouzské Riviéry . Jachty v přístavech, lidé na promenádách, modrá obloha jakou u nás nenajdete. Nezapomenout - Dufy v hlavě !
Šel jsem z Nových Hutí kolem sjezdovek na Stachy. Vleky už nejezdí, ale nad tisíc metrů se kolem Zlaté Studny dá ještě běžkovat. Konečně jarní den, i když k jaru na Podlesí patří blatouchy a dřípatky, a ty ještě nevylezly.Všude v zatáčkách je plno štěrku, baterku mám nabitou, ovšem zatím jsem čízu nenašláp. Nějak nevím, loni jsem touhle dobou drandil.
Včera boxoval Samson se složeným uhlím ze severu, vyhráli jsme. Pěkné zápasy, žádný knokaut - jen Bursovi tekla celý zápas krev z nosu - až se divím, že mu tam trenér nedal nějaký tampon. A do Budějovic jsem jel vlakem kolem své milované Volyňky. Dufy v hlavě ...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat