V sobotu den na Pěnivém potoce, vůbec celé údolí Losenice je pořádná divočina. Metrové kapradí, všude samý mokvající mech, třicetikubíkové smrky a jedle. Nikoho jsem za celý den nepotkal, snad jen sám sebe.
V neděli se na obloze honily mraky, chvílema poprchávalo, ale nakonec motorka zabrumlala. Tohle je totiž úplně nejlepší období, protože při jízdě Podlesím můžu čuchat ke kvetoucímu černému bezu. Chvíli jedu - a najednou bez - živočišná nejkrásnější vůně, zaleze někam k amygdale - nebo jak se ta místa uvnitř čoveka jmenují. Pak trochu kvetoucí lípy ... a zas bez. Ještě olej a benzín, ženské podpaží ... základ parfému.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat