Hermann Hesse - Stepní vlk

S naším stepním vlkem se to tedy mělo tak , že se sice cítil hned jako vlk , hned jako člověk , jak už tomu je u všech smíšených stvoření , že však , byl - li vlkem, byl v něm člověk neustále na číhané a přihlížel , kritizoval a soudil - a v době , kdy byl člověkem , počínal si vlk v něm zrovna tak . Například napadla - li Harryho člověka nějaká krásná myšlenka či zmocnil se ho jemný ušlechtilý cit anebo když vykonal nějaký takzvaný dobrý skutek , vlk v něm cenil zuby a chechtal se a s krvavým výsměchem mu ukazoval , jak směšně připadá celé toto ušlechtilé divadlo zvířeti ve stepi , vlku , který ve svém srdci docela přesně ví , co je mu vhod , totiž toulat se sám stepí , občas se nasát krve nebo prohnat vlčici - a tak se z toho vlčího pohledu každé lidské jednání jevilo jako hrozně komické , trapné a zbytečné . Avšak právě tak tomu bylo , když se Harry cítil a choval jako vlk , když na druhé cenil zuby a poci´toval nenávist a smrtelné nepřátelství ke všem lidem a jejich prohnaným a zvráceným způsobům a mravům . Pak zas byla hned na číhané jeho lidská část , pozorovala vlka , říkala mu dobytku a bestie a kazila a otravovala mu veškerou radost z prostého , zdravého a divokého vlčího života .