Tady by člověk mohl zmizet na roky , na desetiletí .
Větrník zpívá , žáby kvákají , u stropu visí malá žárovka .Hlavně , že je kde složit hlavu .
Usínám a myslím na děti , které odpoledne u vody zabily dlouhého zeleného hada , na tři sestry , skřípavý gramofon a rozpadávající se starý dům , zčernalý časem a dešti .
Zavírám oči , pinha mne uspává , slyším žáby a držím k srdci přitisknutý kousek světa , o kterém žádný neví , že existuje .
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat